I n jeho klasické práci Úpadek a pád prakticky každého (1951), New York Herald Tribune Verdikt humoristy Willa Cuppyho nad Attilou Hunem zněl: „Attilova kariéra učí, že můžete chvíli vydržet, ale nemůže to vydržet.“
Aniž bych to srovnání zasouval příliš daleko, myslím, že Cuppyho postřeh ztělesňuje situaci, ve které se nyní nachází náš současný premiér – přicházejí a odcházejí, tito konzervativní premiéři.
Rishi Sunak se na chvíli dostal, ale Osudy ho obklíčily. Na otázku, proč odvolal jistého ministra ze svého kabinetu, Clement Attlee, labouristický předseda vlády v letech 1945 až 1951, prý odpověděl stručně: „Ne.
Jak Alexander Johnson, tak Liz Trussová byli tak hrozní premiéři, že Sunak mnozí vnímali jako závan čerstvého vzduchu. Nejprve vydal mnoho uklidňujících zvuků, ale bohužel ne na dlouho.
Sunak nemůže skrývat skutečnost, že je brexitér s nízkými daněmi a regulací, když ekonomická a sociální krize, jíž čelí Spojené království, vyžaduje opak.
Nemůže zakrýt skutečnost, že je brexitér s nízkými daněmi a regulací, když ekonomická a sociální krize, jíž národ čelí, vyžaduje vůdce, který je opakem všech tří.
Sunak na to zjevně nemá. Prozradil hru, když řekl Severním Irům, že si užívali to nejlepší z obou světů – členství ve Spojeném království a jednotného evropského trhu. Ale nezdá se, že by dostal poselství, které kázal. Ostatně ani vůdce labouristů Keir Starmer, nehledě na jeho předchozí odpor k vyhlídce na brexit.
To je tragické: jediný Stephen Fry byl široce citován, když řekl, že Brexit je „katastrofa“ a „lidé to vědí v kostech“. Angličané byli svedeni lžemi Brexiterů – skotští čtenáři mi poukazují na to, oni nebyli oklamáni – ale všichni nyní vědí, že v této zemi proběhl experiment s brexitem a že je to skutečně katastrofa.
Z pohledu Evropy je na tom všem dobré to, že jakákoli myšlenka na vystoupení z EU ze strany našich bývalých partnerů byla pevně potlačena pozorováním britské zkušenosti.
I když se v tom komentátoři rozcházejí, mám dojem, že naši bývalí partneři by nás uvítali zpět, pokud – po všech těch svinstvech, které museli snášet – že to myslíme vážně.
Nicméně s brexitským premiérem a lídrem opozice, který vylučuje návrat do EU, nebo dokonce na jednotný trh, to nemyslíme vážně. To znamená, že naši politici se netváří vážně, ačkoli průzkumy naznačují, že lidé jsou daleko před politiky.
Je zjevně dobře, že Starmer usiluje o konstruktivnější přístup k EU. Ale to, i když je to nezbytná podmínka, aby se Spojené království setřáslo ekonomického sebepoškozování, kterým je postiženo, nestačí.
Doporučuji vedení labouristů dopis, který byl nedávno zveřejněn v Financial Times od Paula Raymenta, bývalého ředitele ekonomické analýzy v Evropské hospodářské komisi OSN. Jak si pravidelní čtenáři možná vzpomenou, občas jsem upozorňoval, že během let našeho členství v EU a jednotného trhu se naše ekonomika stala nedílnou součástí evropského hospodářství. Pan Rayment to krásně vyjádřil: „Když [Starmer] z ruky okamžitě odmítá jakýkoli druh návratu k jednotnému trhu nebo celní unii, nedokáže, stejně jako Brexiteři, uznat (nebo si uvědomit), jak hluboko bylo Spojené království, a v tuto chvíli je stále integrován s ekonomikami EU.
Pokračuje: „Nejde jen o výměnu hotových výrobků, ale o součást vysoce specializované celoevropské dělby práce, kde prakticky každý podnik získává některé komponenty pro své výrobky z jiných zemí na jednotném trhu.“
To, jak zdůrazňuje, je rozšířením dělby práce Adama Smithe. Snaha dešifrovat tuto ekonomickou a obchodní omeletu vytváří chaos, se kterým se naše podniky snaží vyrovnat.
Vedení labouristů se kvůli brexitu dostalo do okurky. Pokud se sama nevyřeší, její plány na všechny druhy nákladných záchranných operací pro tuto zaostalou ekonomiku budou omezovány. Ztráty daňových příjmů z dopadu Brexitu na náš potenciální produkt jsou obrovské – 4 % HDP podle Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost a vyšší podle Národního institutu pro ekonomický výzkum.
Konzervativní strana je v takovém stavu, že by klidně mohla být dvě volební období bez funkce. Sebevědomé vedení labouristů by mohlo dostatečně zapůsobit na naše evropské sousedy, že tato země myslí vážně přiznat svou katastrofální chybu a znovu se připojit. To by poskytlo vítanou podporu rozpočtové pozici labouristické vlády.
A mimochodem, navrhuji, aby labouristé odvrátili pravicovou kritiku, že jde o stranu „daň a utrácej“, když řekne, že věří v „daně a investice“.
