Potřebujeme průmyslové politiky, které pomohou evropským společnostem dosáhnout digitalizace a ekologických cílů a zároveň zajistí suverenitu EU. K dosažení těchto cílů musí přispívat i politika hospodářské soutěže.
Ředitel soutěže, Telefónica S.A.
10/05/2022 — Aktualizováno 30. 06. 2022
Doba čtení: 6 min
Koncem loňského roku vydala Evropská komise (EK) sdělení „Politika hospodářské soutěže přizpůsobená novým výzvám“, v níž stanovila své priority v oblasti politiky hospodářské soutěže. Toto sdělení se rovněž zaměřuje na postupné ukončování krizových opatření podle dočasného rámce státní podpory, ale věnuje se především vysvětlení probíhajících návrhů Komise na přezkum celého rámce práva hospodářské soutěže. Zabývá se také aplikací politiky hospodářské soutěže na úsilí EU o splnění cílů digitální a zelené transformace.
Pomineme-li dočasná opatření související s krizí Covid-19, toto sdělení je pouze rekompilací všech opatření, která Komise v posledních letech zahájila z mnoha různých důvodů (nejen digitální a zelený přechod). V tomto světle mimo jiné přezkum vertikálních a horizontálních blokových výjimek a pokynů, některé procedurální aspekty kontroly spojování, oznámení o definici trhu, přezkum a přijetí některých nástrojů státní podpory.
Existuje skutečně mnoho opatření a recenzí (většina z nich je skutečně zapotřebí) sestavených a obalených mantrou Green and Digital. Chybí nám však celková analýza toho, co je potřeba pro účinné přizpůsobení práva hospodářské soutěže výzvám digitálního a zeleného přechodu. Kde je holistické a hloubkové posouzení možných alternativ a cest? Kde je hodnocení a výběr priorit?
Průmyslové politiky pro digitální, zelenou a suverénní EU
Mnoho průmyslových odvětví EU si klade otázku, kde jsou změny, které jim umožňují konkurovat v nové globální a digitální ekonomice, mezi něž patří telekomunikační průmysl. Jsme svědky digitálního přechodu, který znamenal nadměrnou dominanci velkých technologických platforem, a reakcí Komise byl zákon o digitálních trzích a zákon o digitálních službách. To byly vítané a oceňované kroky k přizpůsobení se této nové ekonomice. Ale co ostatní sektory ekonomiky? A co evropský průmysl? Měli bychom si myslet, že disciplinování tržní síly takzvaných GAFA stačí?
Potřebujeme průmyslové politiky, které pomohou evropským společnostem dosáhnout digitalizace a zelených cílů, ale které také mohou zaručit suverenitu EU a udržitelnost evropských trhů. A potřebujeme takovou politiku hospodářské soutěže, která k těmto cílům napomáhá nebo pro ně alespoň není překážkou. Nežádáme o změnu cílů soutěžního práva. Pouze požadujeme ambicióznější průmyslové politiky, jejichž cílem je globální konkurenceschopnost podniků EU.
Žádáme, aby veřejné moci přijaly opatření k zaručení digitální suverenity EU. A požadujeme uplatnění práva hospodářské soutěže, které je konzistentní, alespoň kompatibilní, s těmito průmyslovými politikami. Sdělení EK je z listopadu loňského roku, ale dnes stojíme v Evropě před novou a mnohem závažnější výzvou, válkou na Ukrajině, díky níž jsou dnes všechny zmíněné cíle ještě aktuálnější a která vyvíjí větší tlak na suverenitu EU.
Silný a udržitelný evropský telekomunikační sektor
Dne 31. března na konferenci CRA oznámila výkonná viceprezidentka Vestagerová, že nařízení 1/2003, kterým se zavádějí pravidla hospodářské soutěže stanovená v článcích 101 a 102 Smlouvy, má být také přezkoumáno, což je dobré. novinky do té míry, že to bude znamenat aktualizaci tohoto téměř 20 let starého nástroje Nicméně vidíme, že existuje další oblast soutěžního práva EU, která naléhavěji potřebuje revizi: věcná analýza v režimu EU pro kontrolu spojování podniků.
Ve skutečnosti je kontrola fúzí nejmocnějším nástrojem v rukou orgánů pro hospodářskou soutěž. A to, co Komise plánuje v těchto oblastech aktualizovat, jsou jen některá velmi nesmělá opatření související s postupy, stačí to?
Tyto malé změny reagují na potřebu nepřetěžovat společnosti administrativní zátěží, ale skutečně odpovídají cílům zelené dohody nebo cesty digitalizace? To, co průmysl EU v této oblasti potřebuje, je přehodnocení pravidel kontroly fúzí, která zasahují na trhy EU v posledních desetiletích.
Telekomunikační průmysl je klíčovým prvkem v procesu digitalizace a Evropa potřebuje silný, udržitelný a suverénní telekomunikační sektor. Režim EU pro kontrolu fúzí brzdil mnoho pokusů o získání správné tržní struktury, která umožňuje tyto cíle.
Zatímco v USA byla schválena mnohem větší fúze 4 až 3, takže 3 telekomunikační operátoři obsluhovali více než 300 milionů uživatelů, v EU 4 až 3 fúze (dokonce i v zemích s cca 5 miliony obyvatel, jako je Irsko), kde podléhaly extrémně přísným opravným prostředkům. , kde to není úplně zakázané (jako ve Spojeném království, kde velkou roli sehrál i politický tlak Brexitu).
Mezitím velcí technici kupovali stovky malých společností v technologickém sektoru, posilovali své dominantní postavení a rozšiřovali svou dominanci na sousedních trzích bez jakékoli kontroly ze strany úřadů pro hospodářskou soutěž. K vyřešení tohoto problému se ES vzdalo schválení nových prahových hodnot a spoléhá se pouze na velmi sporné pokyny pro aplikaci článku 22 nařízení EU o kontrole spojování.
Regulační přístup ke konkurenci, který podporuje investice a inovace
Tento nevyvážený scénář spolu se stále velmi náročnou sektorovou regulací v oblasti telekomunikací vedl telekomunikační průmysl EU k nedostatečné výkonnosti, přičemž tržní kapitalizace našich podniků prudce klesla a učinila z nich atraktivní cíl pro zahraniční investory (viz záměr KKR koupit Telecom Italia ).
Navzdory nutnosti přehodnotit politiku kontroly spojování není ve sdělení EK nic o takovém přezkumu. Opravdu si myslíme, že EK může i nadále uplatňovat stejný soubor pravidel, uplatňovaná stejným způsobem, aby se zabývala kontrolou fúzí? Dokonce i GC již upozornilo DGCOMP, aby zrušil své rozhodnutí v případu Hutchison/O2 UK.
Vyzvali bychom Evropskou komisi, aby důkladně přehodnotila podstatné aspekty svého režimu kontroly spojování a zejména přezkoumala uplatňování pokynů pro horizontální spojování. Je zapotřebí jiný přístup: dlouhodobější analýza zohledňující nejen cenové efekty, ale i další nekvantitativní faktory (inovace, kvalita…), umožňující obranu efektivnosti, přezkoumání testů eliminace ICF a blízkosti konkurence, přehodnocení standardu pro fixaci opravných prostředků atd.
Stručně řečeno, nespoléhat se vždy na počet konkurentů jako na cíl sám o sobě, ale usilovat o účinnou soutěž mezi počtem hráčů, které trh skutečně potřebuje. Ekonomický model dokonalé konkurence, který obhajuje čím více konkurentů, tím lépe, znamenal v Evropě roztříštěný průmysl neschopný konkurovat globálně.
Ve zkratce
Pokud chce EU silný evropský průmysl a abychom se vyhnuli přílišnému spoléhání se na zahraniční průmysl, potřebujeme společnosti s rozsahem a velikostí a také regulační prostředí, které podporuje investice a inovace, nejen nízké ceny. Evropští zákazníci budou mít prospěch z toho, že budou mít zdravá průmyslová odvětví, která nebudou schopna provádět nezbytné investice a která mohou tváří v tvář konkurovat největším světovým hráčům. Politika hospodářské soutěže EU a zejména režim kontroly spojování by neměly bránit těmto cílům uplatňováním teoretického přístupu, který sleduje pouze krátkodobý přínos nízkých cen (a v praxi jich často nedosahuje).
Jsme zastáncem silné průmyslové politiky EU a režimu kontroly fúzí, který tyto politiky ve své analýze považuje za faktický faktor a který se snaží nebrzdit jejich cíle založené na akademických teoriích škod; politika kontroly fúzí, která nezasahuje do trhu jako sektorový regulátor, který vyžaduje umělou strukturu trhu založenou na magických počtech konkurentů. Zasazujeme se o hloubkový přezkum věcného posouzení v rámci kontroly spojování v EU.
- Veřejná politika
- Digitální regulace
- Soutěž
