Když jsem byl malý kluk, jezdil jsem s rodinou v autě na ty nejdelší výlety vůbec. Když jsem seděl na zadním sedadle, než byl internet v mobilu, jediné, co jsem měl, byla kniha nebo můj GameBoy (pouze pokud byl v autě dostatečně jasný, aby byl vidět). Když se stromy a pole pomalu míjely kolem mého výhledu, vždy došlo k přerušení kolem projíždějícího auta nebo náklaďáku. Drobné rozptýlení, jako je pohled na namazané sportovní auto nebo hraní dálničního binga, byly opravdu jediné věci, které byly dost sporadické, aby udržely pozornost 8letého dítěte. Občas jsme se přiblížili k návěsu a auto zaplavil nával vzrušení. Viděl jsem řidiče sedícího vysoko v jejich kabině a soustředěného na silnici před nimi. Spuštěný a rychlý při tahu jsem pozvedl paži a pumpoval s ní tak rychle, jak jsem mohl, abych upoutal pozornost řidiče. Uplynulo několik sekund a nakonec se ohlédli, usmáli se a natáhli se ke svému paracordovému vzdušnému rohu a nechali ho prasknout! Byl bych tak vzrušený, kdybych věděl, že klakson se troubí kvůli mně a jak skvělé bylo, když si mě všiml v malém autě, které právě projíždělo. Stalo se z toho rodinnou tradicí, jakou měli mnozí z nás, vidět, kolik kamionů na nás může troubit během cesty po silnici. Něco tak malého jako gesto vytvořilo tolik vzpomínek. Smích, chichotání a drobné přátelské hádky začaly tím, že na řidiče jen zamával rukou a na dálnici zaslechl hlasité houkání. Měl jsem respekt k řidičům, i když jsem opravdu nechápal jejich větší roli. Měli tak malou sílu, že jsem viděl být na silnici tak velkolepý. Byli to králové a ochránci silnic, lidé, kteří opravdu věděli, JAK ŘÍZIT.
Nepamatuji si, kdy to bylo poprvé, ale pamatuji si, kdy jsem naposledy pumpoval paží do řidiče. Bylo mi 23 let a právě jsem zahájil kariéru v logistice jako zprostředkovatel nákladní dopravy. Seděl jsem v autě na straně spolujezdce s mámou, která řídila, a mířili jsme na Floridu na jarní prázdniny. Jak bylo v minulosti obvyklé, našel jsem kolem projíždějícího řidiče, zvedl ruku a začal pumpovat jako ta malá holka na zadním sedadle předtím. Netušil jsem, že toto gesto už ve světě řidičů neexistuje a on rychle zrychlil, aby se vyhnul nepříjemné interakci, kterou právě měl. Během této jízdy jsem to udělal ještě nejméně 10krát a ani jeden řidič na mě nezatroubil. Pamatuji si, že jsem byl úplně otrávený a měl jsem pocit, že už nejsem dítě. Možná už to nebyla „věc“. Malá punkce do vnitřního dítěte, které tam právě bylo a snažilo se trochu nahlédnout do staré tradice. Teď už vím, že to mohlo být načasováním nebo tím, že polohouby se vyrábějí a instalují jinak než stará tažná siréna. Mohl to být řidič, který měl špatný den, nebo vezli docela důležitý náklad a potřebovali se soustředit na silnici. Samotné řízení je stresující a věci se od konce 90. let rozhodně změnily. Ať už je to s tím, že tento základ v našem dětství už není, všichni si pamatujeme, jak jsme to dělali jako děti a jak zábavné to bylo na výletech. Nějakým způsobem nás to ovlivnilo tvarem nebo formou a vytvořilo malý vztah s řidiči a každodenním kolemjdoucím.
Jak jsme všichni zažili, poslední zhruba tři roky měly mnoho zásadních dopadů na naše duševní zdraví a naši schopnost podnítit ambice v naší kariéře. Celková pokrývka světa a to, jak vzal některé dobré věci v kamionovém a logistickém průmyslu, nezůstaly bez povšimnutí. Adaptujeme se na méně osobní komunikaci a vztahy, na rozhovory s počítači a používání automatizace jako prostředku k růstu. Nové nastupující generace nám rychle ukážou, že musíme udržovat pevné vztahy a netlačit každý komunikační kanál k postupům automatického přeposílání. Někdy se tak soustředíme na zajištění našich rodin doma, že ztrácíme trochu vášně v každodenní práci. Mým novým profesním cílem je vnést světlo do našich vlastních schopností jako profesionálů a pochopit, jak začlenit soucit zpět do toho, co děláme. Bez vášně se nic neděje; bez soucitu se dějí špatné věci. Někdy můžeme zapomenout na malý dopad, který máme na ostatní, nebo na to, jak mohou malá gesta změnit něčí den. Představte si, jaké jsou vaše možnosti a jaký dopad můžete mít na někoho s vynaložením nejmenšího úsilí. Přiveďte pohon zpět do svého života; napumpujte paží a zatroubte.
Týden ocenění řidičů se blíží 11.-17. září 2022. Chtěl bych poděkovat řidičům, kteří na nás jako děti troubili. Všem řidičům, kteří si stále najdou čas a troubí na naše děti, si vás vážíme!
