Obavy z nedostatku dodávek polevují poté, co dovoz nafty do Evropy v prosinci vyletěl na rekordní maximum.
12. ledna 2023 2:20 SEČ
- Sdílet na Facebooku
- Podělte se na Twitteru
- Podíl na LinkedIn
- Podíl na WhatsApp
- Poštovní zásilka
- Tisk
Chcete-li si tento článek poslechnout, stiskněte tlačítko Přehrát
Vyjádřeno umělou inteligencí.
Evropské země dovezly v prosinci bezprecedentní množství motorové nafty, protože kupující spěchají zajistit dodávky před zákazem EU na ruské ropné produkty.
Podle analýzy společnosti Refinitiv pro údaje o trhu, sdílené s POLITICO, vzrostl dovoz nafty do evropského regionu v prosinci na rekordních 8.2 milionu tun.
Před válkou na Ukrajině Rusko obvykle dodávalo více než polovinu dovozu do EU a přibližně 10 procent své celkové poptávky po naftě – životně důležitém palivu pro silniční vozidla, vlaky a lodní dopravu, stejně jako průmyslové a zemědělské stroje. Dovoz všech ruských ropných produktů, včetně nafty, zakáže EU od 5. února v rámci jedné z dosud nejtvrdších sankcí proti Moskvě, jejímž cílem je zmáčknout fosilní příjmy, které Vladimir Putin používá k financování své války proti Ukrajině.
Zákaz vyvolal obavy z krize dodávek nafty v EU v největší zimě, v době, kdy spotřebitelé již trpí vysokou inflací a průmysl pociťuje břemeno nebetyčných cen energií. Ale nedávný přebytek dovozu pravděpodobně znamená, že žádné problémy nebudou pociťovány bezprostředně po zákazu nafty, uvedli analytici trhu.
Můžete se vám líbit
Finsko čelí ruským pohraničním manévrům na severu
Týden… Předvolební kampaň nabírá rychlost
Izraelské údery zabily 7 civilistů na Západním břehu Jordánu a 2 novináře v Gaze
„V bezprostřední budoucnosti nenastane žádná krize,“ řekl Raj Rajendran, hlavní analytik společnosti Refinitiv, která je součástí London Stock Exchange Group. „Evropa nakoupila obrovské množství nafty, aby vytvořila zásoby jako záchrannou síť, která poskytuje jistou jistotu, že přečká tuto zimu. Současné teplejší počasí také snižuje poptávku po topném oleji.“
Evropský region v analýze společnosti Refinitiv zahrnuje Turecko i Velkou Británii, ačkoli Spojené království před několika měsíci zastavilo dovoz ruské nafty.
Rekordní dovozy v prosinci zahrnují významné nákupy ruské nafty v EU na poslední chvíli, které podle analýzy společnosti Refinitiv pokračují i v lednu. Evropské země a Turecko dovezly v prosinci z Ruska 3.51 milionu tun nafty.
Německo bylo největším dovozcem ruské nafty do EU, v prosinci přivezlo 604,000 2020 tun, což je nejvíce od května XNUMX. Prudce se zvýšil dovoz také od alternativních dodavatelů na Blízkém východě a také z Indie a Číny, kde se kvůli COVID snížila ekonomická aktivita. snížil domácí poptávku a donutil Peking, aby umožnil rafineriím vyvážet více nafty.
Kuvajt a Saúdská Arábie se ukázaly jako hlavní alternativní vývozci, kteří pravděpodobně nahradí alespoň některé ruské dodávky nafty, jakmile zákaz vstoupí v platnost, řekl Claudio Galimberti z energetické výzkumné firmy Rystad.
„Evropský deficit se bude blížit půl milionu barelů nafty,“ řekl Galimberti a dodal, že EU postrádá rafinérské kapacity, aby tuto mezeru zaplnila. Evropa se proto bude muset spolehnout na dovoz z alternativních zdrojů do Ruska. Obavy ze skutečného nedostatku nafty se však rozplývají. „Nejsme v situaci, kdy bychom v oblastech Evropy vyschli,“ dodal Galimberti. “Cena nafty by ale mohla jít ještě výše, než tomu bylo v minulém roce.”
Rajendran souhlasil. „Koncern by mohl přijít na jaře, ve druhém čtvrtletí. Pokud zásoby [nafty] výrazně poklesnou, vznikne obrovský tlak na ceny.
Raluca Marian, ředitel pro advokacii EU v lobby silniční dopravy IRU, která zastupuje více než 170 společností, uvedl, že ceny jsou v tuto chvíli „stabilní“. “Nemůžeme vyloučit problémy, ale nebude to obecný nedostatek,” řekla.
Josh Posaner přispěl reportáží.
Nové embargo Evropské unie na ruské ropné produkty by nemělo ovlivnit dodávky a ceny nafty v EU, ale mohlo by podpořit přesměrování ze strany Ruska.
Datum zveřejnění 09
Sdílej tuto stránku:
Během několika posledních let asi 40 % nafty dovezené Evropskou unií pocházelo z Ruska. Po ruské invazi na Ukrajinu tento podíl neklesl. V průběhu roku 2022 dovážela EU z Ruska každý měsíc přibližně 2 miliony tun nafty, neboli půl milionu barelů denně.
Dne 5. února však EU začala uplatňovat embargo na ruské ropné produkty – zejména naftu – a připojila se tak ke Spojeným státům, Spojenému království, Austrálii a Kanadě, které zákazy zavedly již loni. Embargo EU na ruské ropné produkty doplňuje embargo na dodávky ruské surové ropy, které bylo zavedeno 5. prosince. Dovoz těžkého topného oleje a nafty z Ruska do EU byl již z velké části ukončen (obrázek 1, první panel).
Nové embargo je posíleno systémem cenového stropu EU/G7, podle kterého je zakázáno poskytování pojišťovacích a přepravních služeb souvisejících s přepravou ruských ropných produktů do třetích zemí, pokud není ověřeno, že produkty byly prodávány pod cenovým stropem. Služby se sídlem v EU/G7 pokrývají 70 % cest přepravujících ruské ropné produkty, a strop si tak klade za cíl omezit příjmy, které by Rusko mohlo vydělat přesměrováním vývozu nafty ze zemí, které bojkotují ruské ropné produkty, do těch, které tak neučiní. Cenový strop pro naftu byl stanoven na 100 USD, nad nedávnými odhady trhu před zavedením stropu, což znamená, že strop nebude mít zpočátku velký dopad.
Dovoz motorové nafty, který je ekonomicky významný pro její použití v dopravě, tvoří asi 20 % nabídky EU. EU proto bude muset nahradit ruský dovoz, který představuje asi 8 % celkové měsíční nabídky, buď snížením poptávky, nebo zvýšením dovozu odjinud.
Trhy s naftou byly posledních 12 měsíců napjaté. 80 % nafty z EU, která se nedováží, se rafinuje na domácím trhu, i když z velké části pochází z dovážené ropy (obrázek 1, druhý panel). Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu ceny na čerpacích stanicích v Evropě rostly, hlavně kvůli rostoucí poptávce po dopravě po pandemii (obrázek 2). V druhé polovině roku 2021 nedostatek zemního plynu a explodující ceny také vytáhly ceny nafty, za prvé proto, že zemní plyn je surovinou v procesu rafinace, a za druhé proto, že nafta je v určitých aplikacích náhradou zemního plynu.
Embargo na naftu: Zásobování EU je bezpečné
EU neočekává náhlé výpadky dodávek nafty nebo zvýšení cen v důsledku nového embarga. Průmysl má měsíce na přípravu, zásoby jsou vysoké a dovoz nafty z Ruska mohou být nahrazeni alternativními dodavateli, pokud za to chtějí zaplatit kupující z EU (obrázek 3).
Z dlouhodobého hlediska je dopad na globální trhy a ceny nafty nejistý. Pokud EU vstoupí na nové trhy, kde bude nakupovat neruskou naftu, ceny by mohly vzrůst. Nejúčinnějším nástrojem, který mají EU a spojenci G7 k dispozici ke zmírnění možného růstu cen, by bylo snížení celkové poptávky po naftě. Toho by bylo možné dosáhnout prostřednictvím opatření, včetně snížení rychlostních limitů na dálnicích alespoň o 10 km/h, podpory používání veřejné dopravy, omezení přístupu soukromých automobilů na silnice ve velkých městech, zvýšení sdílení automobilů, podpory postupů ke snížení spotřeby paliva, a podpora efektivního řízení ve vztahu k nákladním vozidlům a dodávce zboží.
Cenový strop: globální přeskupení trhů s naftou?
Kromě snižování poptávky, kdy EU přechází k jiným dodavatelům než k Rusku, bude zásadní otázkou, zda Rusko dokáže přesměrovat půl milionu barelů nafty denně, které dříve prodávalo do EU. To závisí na i) poskytování západních přepravních a pojišťovacích služeb, na které se vztahuje cenový strop, a ii) hledání nových kupců.
EU stanovila cenový strop na 100 dolarů za barel pro ropné produkty, včetně nafty, které se obchodují s prémií za ropu. Kromě toho byl také zaveden strop 45 dolarů za barel pro ropné produkty, které se prodávají se slevou, jako je topný olej a některé druhy nafty. Vzhledem k tomu, že ruská nafta se před zavedením stropu stejně prodávala za ceny pod 100 USD, bude bezprostřední výzvou Ruska spíše hledání nových kupců než starost o dopravu nebo pojištění.
Na rozdíl od ropy Indie a Čína zatím neprojevily žádnou velkou chuť na zvýšení dovozu nafty z Ruska, protože raději nadále využívají své značné domácí rafinérské kapacity.
Jedním z pravděpodobných výsledků nového embarga EU a mechanismu cenového stropu je, že Rusko zvýší vývoz nafty do zemí, které vyvážejí naftu do EU, v procesu globálního přesměrování. Mezi kandidáty patří Egypt, Turecko, Alžírsko a Maroko, zatímco delší obchodní cesty by mohly zahrnovat země Středního východu, jako jsou Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie. Mohli by si koupit zlevněnou ruskou naftu a zároveň nainstalovat další kapacitu rafinérií, aby pomohli uhasit žíznivý evropský trh. Nebo pokud EU zvýší dovoz nafty ze Spojených států, ruská nafta by mohla proudit k současným americkým zákazníkům v Latinské Americe. Rusko se také bude snažit upravit svou domácí rafinérskou kapacitu a vyvážet buď více ropy nebo rafinovaných produktů, v závislosti na podmínkách trhu a cenového stropu.
Úroveň cenového stropu by proto měla být smysluplná, pokud má tato obchodní reorientace snížit ruské příjmy. Pokud se ukáže, že tomu tak není, cenový strop by měl být snížen ze 100 USD na výrazně nižší úroveň. V opačném případě budou EU a aliance G7 nadále usnadňovat ruský vývoz nafty přesměrováním na nové trhy.
Francouzské stávky a čínský export
Embargo a cenový strop neprobíhají ve vakuu. Trhy s naftou budou nadále ovlivňovat širší globální ekonomické síly. Zvláště významné jsou dva faktory (obrázek 5).
Prvním je pokračující průmyslové napětí ve Francii, kde v posledních měsících průmyslová akce snížila produkci nafty z rafinérií. Druhý se týká objemu ropných produktů povolených pro vývoz z Číny. Čínská vládní politika již řadu let přísně reguluje objemy vývozu nafty a ve druhé polovině roku 2021 byly povolené objemy dramaticky sníženy. Dosud však v roce 2023 neustále přibývalo vývozních povolení.
Scénář, ve kterém se Rusko snaží přesměrovat export nafty, zatímco bude pokračovat nízká produkce z francouzských rafinerií a Čína zpřísní vývozní kvóty nafty, by v roce 2023 vyvolal značný tlak na ceny nafty.
Poznámka: obrázek porovnává vývoz ruské nafty do EU z listopadu 2022 se snížením výroby nafty ve Francii v říjnu 2022 v důsledku stávek a náš odhad možného kolísání čínského vývozu nafty v průběhu roku 2023. Vycházíme z čínského vývozu nafty v H1 2021 v průměru přibližně 0.5 mb/d, poté v průměru 0.1 mb/d na dalších 12 měsíců po zpřísnění vývozních kvót. V posledních měsících roku 2022 byl čínský export nafty hlášen na 0.4 mb/d v září a 0.7 mb/d v prosinci. Existuje tedy potenciál, že vývoz nafty zůstane zvýšený, ale budoucí politika čínské vlády ohledně udělování vývozních kvót není jasná.
Jak vyhodnotit embargo a cenový strop?
EU je dobře připravena a v případě potřeby bude moci odebírat naftu z nových trhů. Dopad na globální ceny bude záviset na tom, do jaké míry budou EU a spojenci G7 schopni snížit poptávku, na schopnosti Ruska přesměrovat export a na širších globálních silách.
I když bude nadále nastaven na velkorysou úroveň, cenový strop povzbudí Rusko, aby postupně hledalo přepravní a pojišťovací služby jinde. Zastavení ruského vývozu do EU znamená, že světový obchod s ropou bude dále rozdělen na bloky sankcionující Rusko a bloky bez sankcí vůči Rusku.
Aliance EU a G7 čelí dvěma výzvám. Prvním je rozsah, v jakém EU zpětně dováží ruskou naftu ze třetích zemí, které mísí více surových olejů s cílem zamaskovat původ, nebo které jednoduše nahrazují domácí spotřebu ruským dovozem. Jasnou možností by bylo snížit cenový strop, takže třetí země musí získat značné slevy z Ruska, aby mohly tento obchod usnadňovat.
Druhá výzva se týká informací, které bude mít EU a aliance G7 přesně o tom, kam a za jakou cenu proudí ruský export. Již nyní je obtížné určit, kolik příjmů může Rusko získat z nových tras pro vývoz ropy, kde předválečné cenové metodiky, které vycházejí z nakládací ceny v Baltském nebo Černém moři, již nejsou přesné. Kromě toho se ropa z ruských východních přístavů nadále obchoduje nad cenovým stropem 60 USD, což může naznačovat problémy s certifikačním procesem používaným k ověření, zda je tento strop dodržován.
Podobné problémy se objeví, když Rusko pošle své dodávky nafty jinam. S ohledem na související náklady a politický význam sankcí by aliance EU a G7 měly investovat do spolehlivého sledování ropy a ropných produktů opouštějících Rusko a měly by tyto informace zveřejnit, aby posílily současné snahy o transparentnost a pomohly tvůrcům politik a médiím objektivně upozornit na hlavní cesty. za obcházení sankcí.
O autorech
Ben McWilliams
Ben pracuje pro Bruegel jako přidružený pracovník v oblasti energetické a klimatické politiky. Jeho práce zahrnuje analýzu řízenou daty ke kritice a informování evropské veřejné politiky, konkrétně v oblasti energetiky a její dekarbonizace. Nedávná práce se zaměřila na důsledky probíhající energetické krize a politické možnosti reakce. Mezi další zajímavá témata patří nástroje pro stimulaci průmyslové dekarbonizace a důsledky nástupu nových energetických systémů, zejména vodíku, pro novou ekonomickou geografii. Vystudoval magisterský titul v oboru Hospodářská politika na Utrechtské univerzitě a dokončil práci zabývající se ekonomickými dopady zdanění uhlíku v Britské Kolumbii. Předtím studoval bakalářský titul z ekonomie na University of Warwick a jeden rok studoval na University of Monash v Melbourne. Ben má dvojí britské a holandské občanství.
Simone Tagliapietra
Simone Tagliapietra je seniorkou ve společnosti Bruegel. Je také profesorem energetiky, klimatu a environmentální politiky na Katolické univerzitě v Miláně a na Univerzitě Johna Hopkinse — School of Advanced International Studies (SAIS) Europe. Jeho výzkum se zaměřuje na klimatickou a energetickou politiku Evropské unie a na politickou ekonomii globální dekarbonizace. Se záznamem četných politických a vědeckých publikací, také v předních časopisech, jako je např Příroda a Věda , je autorem knihy Global Energy Fundamentals (Cambridge University Press, 2020) . Jeho sloupky a politická práce jsou publikovány a citovány v předních mezinárodních médiích, jako jsou BBC, CNN, Financial Times, The New York Times, The Economist, The Guardian, The Wall Street Journal, Le Monde, Die Zeit, Corriere della Sera a ostatní. Simone je také členkou představenstva Clean Air Task Force (CATF). Je držitelem titulu PhD v oboru instituce a politiky na Università Cattolica del Sacro Cuore. Narodil se v roce 1988 v Dolomitech a mluví italsky, anglicky a francouzsky.
Georg Zachmann
Georg Zachmann je Senior Fellow ve společnosti Bruegel, kde od roku 2009 pracuje na energetické a klimatické politice. Jeho práce se zaměřuje na regionální a distribuční dopady dekarbonizace, analýzu a návrh trhu s uhlíkem, plynem a elektřinou a energetickou a klimatickou politiku EU. Předtím pracoval na německém ministerstvu financí, v Německém institutu pro ekonomický výzkum v Berlíně, v energetickém think-tanku LARSEN v Paříži a v poradenské společnosti Berlin Economics.
