Roula Khalaf, redaktorka FT, vybírá své oblíbené příběhy v tomto týdenním zpravodaji.
Silné oživení rizikových finančních aktiv nechalo za sebou nejslabší evropské korporátní dlužníky, přičemž v regionu přetrvávají obavy z recese, stejně jako roste optimismus ohledně „měkkého přistání“ USA.
Podle indexu Ice BofA sledujícího regionální dluh ohodnocený trojnásobkem C a nižším mají nyní nejrizikovější podnikové dluhopisy v Evropě průměrný výnos 19.66 procenta. To se promítá do rozpětí – prémie placené společnostmi za emitenty vládního dluhu – více než 18 procentních bodů.
Naproti tomu nejníže hodnocené americké podnikové dluhopisy mají průměrný výnos 13.47 procenta s mnohem menším rozpětím, méně než 9 procentních bodů. Rozdíl mezi rizikovými úvěrovými spready těchto dvou regionů se tento měsíc pohyboval na nejvyšší úrovni od globální finanční krize v roce 2009.
Pro některé ekonomy a investory propast mezi těmito spready podtrhuje rozdílné názory na zdraví evropské a americké ekonomiky.
„Skutečně to odráží hlavně tyto obavy a rizika recese v Evropě ve srovnání s ‚měkkým přistáním‘ v USA,“ řekl Torsten Sløk, hlavní ekonom investiční společnosti Apollo. Americký scénář předpokládá, že Federální rezervní systém úspěšně ochladí největší ekonomiku světa, aniž by vyvolal prudký pokles.
„Evropa rozhodně vypadá mnohem slabší než pozadí v USA. Je pravděpodobné, že Evropa je v recesi, nebo je jí velmi blízko, a je tomu tak skutečně od třetího čtvrtletí tohoto roku,“ řekl Mike Scott, vedoucí globálních vysoce výnosných a úvěrových příležitostí v hedgeovém fondu Man Group GLG.
Ještě začátkem listopadu se investoři na obou stranách Atlantiku obávali důsledků „vyšších na delší dobu“ úrokových sazeb, protože centrální banky pokračovaly v boji proti inflaci. Ve Spojených státech Fed zvýšil výpůjční náklady z téměř nuly v březnu loňského roku na cílové rozmezí 5.25-5.5 procenta, zatímco Evropská centrální banka zvýšila sazbu na 4 procenta.
Obavy z dalšího zpřísňování Fedu se ale minulý měsíc postupně zmírnily kvůli známkám ochlazování ekonomického růstu. Jakékoli zbytkové obavy byly minulý týden uhašeny, když politici naznačili, že v roce 0.75 očekávají snížení úrokových sazeb o 2024 procentního bodu, přičemž předseda Fedu Jay Powell dal svůj nejsilnější signál, že cyklus zpřísňování je u konce.
Trhy se od té doby silně zotavily, výnosy státních dluhopisů prudce klesly a americké akcie vyskočily výše. Představitelé ECB však odvrátili naděje na bezprostřední úlevu od nákladů na půjčky.
Powell „signalizuje, že si je jistější [o] měkkém přistání v USA,“ řekl Sløk. Ale „s tím, že ECB byla minulý týden více jestřábí. . . obáváme se, že v Evropě „tvrdě přistaneme“.
Divergence mezi evropskými a americkými úvěrovými spready se projevila především na nejslabším konci spektra úvěrové kvality. Pohyby v širších indexech podřadných dluhopisů pro oba regiony, zahrnující širší rozsah ratingů, byly více sladěny.
Průměrné rozpětí na širším indexu amerických dluhopisů s vysokým výnosem se od 1.01. listopadu zpřísnilo o 1 procentního bodu na 3.46 procentního bodu, přičemž k většině tohoto pohybu došlo tento měsíc. Za stejné období se spread na evropském indexu podřadných dluhopisů zúžil o 0.88 procentního bodu na 3.94 procentního bodu.
Ale na území triple-C se americké rozpětí od 1.62. listopadu zpřísnilo o 1 procentního bodu, přičemž 0.81 procentního bodu z tohoto pohybu nastalo tento měsíc. To je srovnatelné se zpřísněním evropského indexu o pouhých 0.04 procentního bodu od začátku listopadu a mírně výraznějším zúžením o 0.2 procenta v prosinci.
„Triple-C jasně bojují v recesním prostředí,“ řekl Scott. “Jejich schopnost generovat hotovost je v konečném důsledku tím, co je oceněno.”
Stratégové také zdůraznili, že evropský index triple-C je mnohem menší než americký rozchod a je snadněji ovlivnitelný jednotlivými společnostmi, což komplikuje srovnání obou. Index má hodnotu pouhých 26.8 miliard dolarů v dolarovém vyjádření, ve srovnání s hodnotou 172 miliard dolarů pro americký rozchod, podle údajů Ice BofA.
„Nejnižší hodnocená část evropského trhu s vysokými výnosy se skládá pouze z několika dluhopisů, takže hrstka velmi málo obchodovaných jmen může celý průměr výrazně rozšířit,“ řekla Tatjana Greil-Castro, spoluvedoucí veřejných trhů ve společnosti Muzinich. “Vidíme hodnotu na evropském trhu s vysokými výnosy, ale je třeba dobře znát jména a rozumět riziku refinancování každého jednotlivého emitenta.”
Podrobné zprávy Centrální banky
Vysoce zadlužená telekomunikační skupina Altice má největší váhu v evropském indexu triple-C, mezi jehož další složky patří německá kabelová společnost Tele Columbus a cestovní skupina TUI Cruises. Americký dluhopisový index zahrnuje kabelovou skupinu Dish, řetězec kin AMC Entertainment, Viking Cruises a americký dluh Altice.
Přesto Scott poznamenal, že „aby k tomuto rozptylu došlo především, skutečně se spoléhá na základní faktory“.
Apollo’s Sløk dodal, že „triple-C v USA a v Evropě jsou odrazem obav z recese nebo ne.
“Pokud se už nestarají o recesi v USA – a mnohem více se starají o recesi v Evropě – pak dává smysl, že se šíření rozšiřuje.”
Tři největší evropské ekonomiky podle nominálního HDP jsou Německo, Velká Británie a Francie. Jak si vedou jeho tři největší ekonomiky, zatímco celý kontinent prochází obdobím ekonomického otřesu, který začal koncem roku 2022?
Německo prudce kleslo a vstoupilo do recese, protože v květnu zažívá druhé čtvrtletí v řadě záporný růst HDP. Očekává se, že Spojené království se vyhne recesi, ale je zranitelné vysokou inflací. A Francie se kupodivu těšila poněkud konzistentnímu růstu, ale riziko, které představují ekonomické otřesy napříč kontinentem, se stále rýsuje. Společnými nitkami těchto evropských velmocí jsou rostoucí ceny potravin a energií, úzká místa v zásobování a snižování výdajů domácností. Níže zkoumáme, jak se jejich situace liší.
Podle konvenčních definic Německo oficiálně vstoupilo do recese v květnu tohoto roku, kdy zažilo druhé čtvrtletí v řadě záporný růst HDP. Tyto dvě kontrakce byly 0.5% pokles na konci roku 2022 a 0.3% pokles na začátku roku 2023. Zatímco první měsíce pandemie zůstávají nejbouřlivějšími měsíci německé ekonomiky v nedávné historii, výdaje domácností a celková ekonomická aktivita se nyní zpomalily. na nejnižší body od nejhoršího roku 2020. Hlavním viníkem německých bojů je jeho mnohem větší závislost na ruské ropě ve srovnání s Velkou Británií a Francií. Vysoké ceny energií způsobily propady v chemickém průmyslu, kde výroba od roku 18 klesla o 2019 %, a v automobilovém průmyslu, kde výroba klesla na úroveň o 26 % nižší než v roce 2019. Jako největší evropská ekonomika se dopad slabého růstu v Německu nelze podceňovat a Německo je z velké části důvodem, proč je eurozóna jako celek od června rovněž v recesi.
Ve Spojeném království je mezitím výhled méně jistý, ale možná ještě pochmurnější. Banka Spojeného království zvýšila úrokové sazby 14krát za sebou ve snaze bojovat proti historicky tvrdošíjné inflaci. Ve čtvrtek 21. září tato série definitivně skončila, když banka hlasovala pro zachování současné sazby 5.25 %. Přestože úsilí banky zafungovalo a úroveň inflace klesla, roční index spotřebitelských cen je stále na strmých 6.7 %. I když se britská ekonomika nesnižuje tak zjevně jako německá, jejich boj s inflací je může vést ke stejně tvrdému výsledku: stagflaci.
Stagflaci charakterizuje přetrvávající inflace a vysoká nezaměstnanost a její řešení je obzvláště obtížné, protože opatření proti inflaci často zvyšují nezaměstnanost. Kromě růstu domácích cen je dalším znakem stagflace pokles hodnoty britské libry, která oslabila vůči euru i americkému dolaru. Stagflace bude pro Spojené království klíčovým problémem posouvat se kupředu, protože nekongruentní trendy v ekonomice (například rychlý růst mezd navzdory pomalému růstu HDP) nadále představují jedinečnou a komplexní výzvu pro ekonomy a tvůrce politik.
Konečně, a možná nejvíce překvapivě, si francouzská ekonomika vede relativně dobře. Navzdory vysokým cenám energií a překážkám v dodavatelském řetězci koncem roku 2022 a začátkem roku 2023 je pro Francii i nadále očekávaný růst. Očekává se, že HDP ekonomiky vzroste do konce roku 1 o 2023 % a ve fiskálním roce 1.2 o dalších 2024 %. Francouzské vedení je optimistické ohledně jejich pokračující prosperity ve srovnání s ostatními evropskými supervelmocemi, přičemž ministr financí Bruno Le Maire tvrdí, že Francie se na nedávné návštěvě Berlína stává „lokomotivou Evropy“. Ale možná, že zoufalá situace v Německu a Spojeném království Francii jen lichotí a francouzský optimismus jen odvádí pozornost od skutečnosti, že i oni jsou vystaveni riziku hospodářské kontrakce. Ostatně eurozóna jako celek zažila začátkem tohoto roku kolektivní recesi o -0.1 %. Francie se ve skutečnosti nachází na třetím místě od konce, pokud jde o růst HDP mezi zeměmi G-7 – předčí pouze Německo a Spojené království.
Soubor pod
