Business for Britain, která chce, aby Spojené království opustilo EU, tvrdí, že více než 60 % britského práva je ovlivněno právem EU.
Robert Oxley z Vote Leave říká: „Kdybyste naskládali celou knihu pravidel EU, byla by vyšší než Nelsonův sloupec. To je neuvěřitelné množství papírování, se kterým se musí vypořádat britské podniky, britští zaměstnavatelé, všichni lidé, kteří musí dodržovat tuto legislativu. Jsou to náklady a čas, který jejich podnikání přidává.”
Někteří však uvádějí toto číslo mnohem nižší, kolem 13 %. Tak kdo má pravdu?
Stručně řečeno, je to někde mezi těmito dvěma – podívejme se proč.
Chcete-li se pokusit zjistit podíl práva Spojeného království odvozeného od práva EU, musíte definovat, co rozumíte zákony Spojeného království a právem EU, pochopit, jak spolu souvisí, a teprve potom „spočítat“.
Co tedy znamená britské právo? To je složité, protože všechny zákony s přenesenými pravomocemi v Severním Irsku, Skotsku a Walesu přijímají zákony, které platí pouze v jejich zemích, a ne všechny zákony schválené ve Westminsteru platí pro celé Spojené království.
V zásadě existují dva hlavní druhy práva Spojeného království. Zákony parlamentu, známé také jako zákony, a zákonné nástroje, které upřesňují, jak bude zákon fungovat.
Existují také dva hlavní typy práva EU. Existují předpisy EU, z nichž většina platí automaticky ve všech 28 členských státech EU – takže většina předpisů EU je součástí práva Spojeného království.
Dále jsou to směrnice EU, které stanovují cíl, kterého mají členské státy dosáhnout. Neurčují, jak toho dosáhnout, ale směrnice musí být implementovány vnitrostátním zákonem. Spojené království to obvykle provádí prostřednictvím zákonného nástroje.
Dobře, máte podmínky jasné? Začněme sbírat čísla.
Dělání součtů
Podle Knihovny Dolní sněmovny, která sama připouští, že neexistuje žádný zcela přesný způsob, jak provést výpočet, v letech 1993 až 2014 parlament schválil 945 zákonů, z nichž 231 implementovalo nějaké závazky EU.
Rovněž schválila 33,160 4,283 statutárních nástrojů, z nichž 13 XNUMX implementovalo závazky EU. Sečtěte obojí a vydělte celkovým počtem přijatých zákonů a dostanete číslo XNUMX %.
Ale to ve skutečnosti není přesné číslo, protože většina předpisů EU nevyžaduje nové zákony Spojeného království. Ve Spojeném království je lze zavést bez nové legislativy, například pouhou změnou administrativních pravidel. Číslo 13 % tedy nebere v úvahu předpisy EU, které nepotřebují k tomu, aby vstoupily v platnost další právní předpisy Spojeného království.
Pokud spočítáte všechna nařízení EU, zákony parlamentu související s EU a statutární nástroje související s EU, asi 62 % zákonů zavedených v letech 1993 až 2014, které platí ve Spojeném království, implementovalo povinnosti EU.
Znamená to tedy, že mají Brexitéři pravdu?
Podle mnoha odborných právníků a akademiků ne. Důvodů je celá řada. Za prvé, některá nařízení EU, jako jsou ta, která upravují produkci tabáku a olivového oleje, jsou odsouhlasena všemi členskými státy, ale ve skutečnosti nás vůbec neovlivňují, protože zde tato odvětví nemáme.
Přijímáme také některá nařízení EU, která jednoduše kodifikují stávající právo Spojeného království na evropské úrovni. Jinými slovy, ten zákon bychom měli tak jako tak. Ale možná největším způsobem, jak se říká, že 62 % je nafouknutých, je to, že zahrnuje to, co je známo jako nelegislativní nařízení EU, která se týkají záležitostí tak malých nebo běžných, že by je mnoho lidí ve skutečnosti neuznalo jako zákon.
Zdroj obrázku, Thinkstock
Průjem u prasat
Výzkum Michaela Dougana, profesora práva EU na Liverpoolské univerzitě, se zabýval všemi předpisy EU zveřejněnými v Úředním věstníku za říjen 2015. Napočítal 119 nařízení EU, ale pouze osm z nich bylo legislativního charakteru, z toho dvě opatření týkající se do vlastního rozpočtu EU a další dvě byly pozměňovacími opatřeními.
Zbývajících 111 nařízení (přes 93 %) byly nelegislativní akty tvořené podrobnými technickými administrativními rozhodnutími, jako je aktualizace vědeckých registrů chemických látek a potravinářských přídatných látek a prodloužení ochranné lhůty pro opatření pro boj s průjmem u prasat. Další měsíce přinesly podobné výsledky.
Tvrdí se, že tento druh analýzy ukazuje, jak zavádějící je údaj 62 %. „Číslice blížící se 60 % je možné dosáhnout pouze úplným ignorováním základního rozdílu mezi legislativou EU a administrativou EU, a tím masivně zveličovat statistiky o množství právních předpisů EU, a to zahrnutím velkého množství podrobných technických opatření, která by nikdy být považovány za zákon, pokud byly přijaty v rámci právního systému Spojeného království,“ říká profesor Dougan.
Jaký je tedy skutečný údaj? Více než 13 %, ale méně než 62 % — záleží, co do toho započítáte a co vynecháte. Dá se s jistotou říci, že právo EU má v právu Spojeného království velmi významnou přítomnost a účinek.
Má ale smysl počítat počet zákonů?
Ne podle sira Paula Jenkinse, bývalého právního zástupce ministerstva financí, který vedl vládní právní oddělení. Myslí si, že celá debata je červený sleď.
„Toto je jedna z mnoha oblastí debaty o EU, kde obě strany popisují nesmyslné nesmysly jako fakta,“ říká.
„Dopad práva EU se liší sektor od sektoru. V mnoha oblastech – veřejný pořádek, kriminalita, obrana, zdraví – mají zákony EU minimální dopad. Ale v jiných – na práva pracovníků, obchod – je dopad mnohem větší, protože jednotný trh a volný pohyb pracovníků jsou jádrem toho, o čem EU je. Způsob, jakým organizujeme naši NHS, není.”
