Protože Lowrider nebo Jumpcar jsou automobily, většinou sedany nebo kabriolety, u kterých lze pomocí elektricky ovládaného hydraulického nebo pneumatického čerpadla zvednout karoserii na přední kola a každé zavěšení kol samostatně. V Americe se často konají soutěže v skákání lowriderů. Princip je jednoduchý: čí auto vyskočí nejvýše, vyhrává. Měření se provádějí na kolech na přední nápravě.
Obecné informace o Lowrideru
Při vhodném ovládání je možné, aby auto poskakovalo individuálně přední nápravou, zadní nápravou nebo každým kolem (odtud název odrážedlo). U fanoušků jsou oblíbené vozy z 1960. a 1970. let, většinou jde o Chevrolety nebo Cadillac. Oblíbené jsou zejména Chevrolet Impala ze 60. let, Impala z roku 1964 je v komunitě lowriderů považována za „pravý Lowrider“.
Technika
V závislosti na základní koncepci lowrideru se používají různé skokové systémy. Klasický lowrider funguje pomocí hydraulických čerpadel, které fungují podobně jako hydropneumatika Citroënu DS. V kufru je několik elektromotorů a čerpadel, které generují tlak oleje, kterým se hydraulické válce zasouvají nebo vysouvají. Elektromotory jsou ovládány spínači a relé, což způsobuje, že auto skáče a tančí. Elektricky poháněná čerpadla vyžadují velké množství energie, kterou dodávají četné baterie, z nichž většina je umístěna také v kufru. Často jde o celý svazek baterií pro zajištění dostatečného napájení. Čím více výkonu je k dispozici, tím rychlejší mohou být pohyby vozu. Další výhodou několika baterií je jejich vysoká hmotnost, která umožňuje takové hodnoty jako „pohyb tří kol“. Nemalý vliv na výšku skoku na přední nápravě má také hmotnost v kufru. Některé „násypky“ může snadno zvednout jedna osoba na přední nápravě. Napětí bateriového bloku se pohybuje od 12 V do 96 V. Kromě těchto součástí jsou pro pohybové sekvence klíčové pružiny, na které válce tlačí. Pohyblivost lowrideru je silně ovlivněna tvrdostí pružin a jejich délkou. Možnosti jsou však často omezeny konstrukcí vozidla, takže je třeba dělat kompromisy.
Kategorie
Low riders jsou rozděleni do pěti kategorií.
Tlustý tanečník
Všechna (teoreticky) plně řiditelná vozidla o hmotnosti 1400 kg a více jsou považována za tlusté tanečníky. Většina tlustých tanečníků jsou vozidla americké výroby s celkovou hmotností do 2.8 tuny. Došlo ale také k různým přestavbám založeným na „německých plnohodnotných“ vozidlech, jako je Mercedes třídy S nebo legendární „velká trojka“ od Opelu. V závislosti na základní koncepci ovládají širokou škálu postav. Někteří z těchto lowriderů jsou schopni pouze pomalých pohybů a tance, jiní jsou spektakulární.
tanečník
Za tanečníky se považují všechna plně pojízdná vozidla o hmotnosti do 1400 kg. Protože v této váhové třídě je přirozeně málo vozidel, v Německu se prosadily přestavby založené na Opel Rekord a Monza, Ford Taunus a Granada, VW Golf a Beetles, stejně jako na Trabantech a Mercedesech / 8. V závislosti na základní koncepci ovládají širokou škálu postav, jako je Fat Dancer. Někteří z těchto lowriderů jsou schopni pouze pomalých pohybů a tance, jiní jsou spektakulární.
Radikálové
Tyto typy lowriderů jsou schopné zvláště „radikálních“ pohybů. Základem je co nejlehčí vozidlo, jehož motory, převodovky a vnitřní vybavení jsou pro úsporu hmotnosti a prostoru vynechány ve prospěch hydrauliky a baterií. Vítězem show je ten, kdo předvede nejpozoruhodnější pohyby s vozidlem. Body navíc a divácké sympatie získávají ti, kteří během show postaví svého lowridera na střechu nebo ho úplně zničí. V zásadě se však jedná o více modelů, protože většinou již nejsou připraveny k jízdě.
Show and Shine
Tato kategorie zahrnuje vozidla všech hmotnostních tříd. Tyto lowridery jsou také plně mobilní. Jsou však připravovány s láskou a péčí a jsou prezentovány hlavně nehybně. Zaujmou neobvyklým lakováním a noblesním interiérem. Tyto lowridery se většinou na srazy nebo výstavy vozí na přívěsu, protože na jednu stranu jsou příliš dobré na řízení, na druhou stranu nejsou až na výjimky schváleny pro provoz na pozemních komunikacích. Proto jsou často označovány jako „Trailer Queens“.
Hopper
Hopper označuje vozidla, která jsou schopna extrémně vysokých skoků na přední nápravě.
Lowrider v Německu
Od konce 1990. let se v Německu rozvinula lowriderová scéna. Velikost německé a evropské fanouškovské základny se s tou americkou nedá srovnávat, ale kvalita přestaveb snadno dosahuje té americké.
Kromě klasických německých automobilových značek Opel, VW, Audi a Mercedes jsou oblíbeným základem pro přestavbu na lowrider i vozidla jiných výrobců jako Honda, Fiat, Renault. Takzvaná „eura“ (i když se jedná např. o japonská vozidla) nabízí výhodu v tom, že jejich pořízení a údržba v Evropě je levnější než americká vozidla. Americká frakce na scéně tedy není menší. Jsou zde zastoupena vozidla značek Chevrolet, Buick, Lincoln, Cadillac a dalších.
Již nějaký ten rok není problém zakoupit potřebné hydraulické díly přímo v Německu. Různí známí američtí výrobci mají základní prodejce, kde lze díly kdykoli zakoupit. Je možné si tam nechat postavit i lowrider, ale na to většina majitelů lowriderů kouká. Cílem je postavit lowrider, který v provozu spolehlivě funguje.
Lowrider na veřejnosti
Vývoj, který šel ruku v ruce se vznikem scény, byl objev Lowriderů jako výstavního objektu. Zvláštní podíl na tom má GLCA (German Lowrider Challenge Association) z Hertenu. Kromě vystoupení na automobilových setkáních a veletrzích se konají i čistě lowrider show podle amerického vzoru. Na těchto akcích čelí jezdci lowriderů hodnocení odborné poroty a veřejnosti. Podobně jako u krasobruslení majitelé provozují se svým lowriderem show, ve které nechávají auta „tančit“. Porota hodnotí pohyby známkami a diváci tleskají úspěchu příslušného představení. Vítězové těchto soutěží, rozmístění podle kategorií, pak představují „Lowrider Master“ aktuálního ročníku.
Lowriders jsou také široce používanou rekvizitou v amerických a evropských hip-hopových a rapových videích. Lowridera můžete potkat i na veřejnosti v oblastech prezentace produktů, firemních akcí a svatebních cest.
