Donucovací orgány a právníci pokračují v debatě o tom, jak by právo hospodářské soutěže mělo přispět k cílům udržitelného rozvoje. Evropská komise právě zveřejnila revidovaný soubor návrhů pokynů pro horizontální spolupráci, které odrážejí její nejnovější úvahy o této velmi sporné otázce.
Evropská komise již dříve tvrdila, že samotná konkurence by měla tlačit firmy k tomu, aby byly ekologičtější. Bylo potřeba více prosazovat, ne méně, a soutěžní agentury by měly prosazovat svá pravidla.rázněji než kdy jindy“ na podporu zeleného přechodu. 1
Zdálo se, že tento postoj je v rozporu s liberálnějším přístupem, který prosazuje několik národních agentur, zejména nizozemského úřadu pro spotřebitele a trhy. Velká pozornost je proto věnována návrhu souboru pokynů Komise, který byl právě zveřejněn o dohodách o horizontální spolupráci. Tyto poskytují aktuální informace o postoji Komise k dohodám o udržitelnosti 2 spolu s dalšími formami spolupráce, jako jsou dohody o výrobě, ujednání o společném marketingu/nákupu, výměna informací a dohody o standardizaci. Veřejná konzultace o pokynech probíhá a existuje prostor pro další změny. Návrh textu však již poskytuje představu o tom, jak bude Komise posuzovat dohody o udržitelnosti podle evropského práva hospodářské soutěže.
Vztahuje se vůbec soutěžní právo na dohody o udržitelnosti?
Někteří členové komunity práva hospodářské soutěže – včetně nizozemského úřadu pro spotřebitele a trhy – se dotazovali, zda by se článek 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (který zakazuje určité protisoutěžní dohody a praktiky) měl vztahovat na dohody, které usilovaly o pokrok v udržitelnosti. cíle. To odráželo řadu rozhodnutí soudu EU, která vylučovala určitá opatření (např. pravidla přijatá právními profesními orgány) z evropského soutěžního práva, kde „dotyčná protisoutěžní omezení jsou vlastní nebo nezbytná pro sledování legitimního cíle.“ 3 Návrh pokynů však proti tomuto argumentu kreslí jasnou čáru: „dohody, které omezují hospodářskou soutěž, nemohou uniknout zákazu podle čl. 101 odst. 1 pouze z toho důvodu, že jsou nezbytné pro dosažení cíle udržitelnosti“ (bod 548).
Poznamenávají však, že dohody o udržitelnosti mohou spadat pod článek 101 pouze tehdy, pokud mají protisoutěžní cíl nebo účinek: „tam, kde… dohody neovlivňují parametry hospodářské soutěže, jako je cena, množství, kvalita, výběr nebo inovace, nemohou vyvolat obavy v oblasti práva hospodářské soutěže“ (bod 551). To již bylo jasné, ale pokyny poskytují několik příkladů dohod, které budou z tohoto důvodu obecně spadat mimo evropské právo hospodářské soutěže:
- opatření k odstranění jednorázových plastů v provozovnách, nepřekračování teplot v budovách nebo omezení počtu tištěných materiálů;
- vytváření databází obsahujících informace o udržitelných dodavatelích, distributorech nebo výrobních procesech, pokud neexistuje povinnost takové dodavatele nebo distributory využívat; a
- organizování celoodvětvových osvětových kampaní, pokud nepředstavují společnou reklamu konkrétních produktů.
Jak by měly být zváženy přínosy dohody o udržitelnosti a omezení hospodářské soutěže?
Pokud dohoda o udržitelnosti narušuje hospodářskou soutěž, může být přesto v souladu s evropským právem hospodářské soutěže, pokud se na ni vztahuje výjimka podle čl. 101 odst. 3. To vyžaduje, aby dohoda přispívala ke zlepšení výroby/distribuce/technického pokroku, aby spotřebitelům umožňovala spravedlivý podíl na výsledném přínosu, aby dohoda neukládala žádná omezení, která nejsou nezbytná, a aby nevylučovala hospodářskou soutěž.
Komise historicky přísně posoudila nároky v této oblasti a návrh pokynů jasně uvádí, že tomu tak zůstane i zde, včetně zajištění toho, aby se konkurenti nesnažili o greenwash nelegitimní cíle. Přesto významně pokročily v některých důležitějších otázkách, které byly v tomto ohledu nastoleny.
Zaprvé, na dohodu se může vztahovat výjimka podle čl. 101 odst. 3 pouze tehdy, pokud jsou její omezení pro její výhody nezbytná. Nebylo jasné, kdy by Komise akceptovala, že dohoda mezi konkurenty o přijetí koordinovaného postupu by splňovala tento standard, pokud bylo nutné překonat nevýhodu prvního tahu. Návrh pokynů uvádí, že spolupráce nemusí být nezbytná tam, kde existuje poptávka po udržitelných produktech nebo pokud právní předpisy EU nebo vnitrostátní právní předpisy vyžadují příslušné opatření. Za jiných okolností však uznávají, že „dohoda o udržitelnosti může být nezbytná, aby se zabránilo parazitování na investicích nutných k propagaci udržitelného produktu a ke vzdělávání spotřebitelů“ (bod 584). Jinými slovy, mohou nastat případy, kdy by konkurenti mohli legitimně souhlasit s přijetím koordinovaného opatření, i kdyby to mělo zvýšit náklady (za předpokladu, že jsou splněny ostatní podmínky výjimky podle čl. 101 odst. 3).
Za druhé, vedla se značná debata o tom, zda výhody dohody, které připadají společnosti jako celku, mohou legitimně převážit břemeno narušení hospodářské soutěže, kterému čelí užší skupina zákazníků. V posledních letech se Evropská komise omezila na užší soubor „výhod na trhu“ (tj. těch, které pociťují konkrétní spotřebitelé, kteří trpí protisoutěžním účinkem), přestože širší výklad pravděpodobně podporuje precedens. 4 Návrh pokynů se tohoto rámce drží, přesto však činí určitý pokrok v začlenění řady spotřebitelských výhod do rozsahu působnosti:
- za prvé a nejzřejmější je, že spotřebitelé, kterých se dohoda týká, mohou přímo těžit z vylepšení produktu nebo snížení cen, které z dohody vyplývá. Například bio zelenina může chutnat lépe nebo být zdravější; a nahrazení plastu odolnějšími materiály může prodloužit životnost příslušných výrobků;
- za druhé, dotčení spotřebitelé mohou mít prospěch z jejich vnímání pozitivního dopadu konzumace příslušných produktů. Spotřebitelé si například mohou vybrat prací kapalinu, protože je méně znečišťující, i když nečistí lépe. Tyto volby nemusí zlepšit přímou „uživatelskou zkušenost“ spotřebitelů, ale návrh připouští, že tyto nepřímé výhody lze vzít v úvahu tam, kde je lze smysluplně kvantifikovat (například prostřednictvím spotřebitelských průzkumů); a
- zatřetí, návrh pokynů uznává, že lze vzít v úvahu „kolektivní výhody“, které připadají větší části společnosti. Například řidiči, kteří platí více za méně znečišťující palivo, by spolu se zbytkem společnosti také profitovali z čistšího ovzduší. Tyto přínosy však lze vzít v úvahu pouze tehdy, když (1) existuje „podstatné překrývání“ mezi dotčenými spotřebiteli (řidiči) a těmi, kteří mají prospěch (společnost obecně), a (2) přínosy jsou dostatečně významné, aby kompenzovaly dotčeným spotřebitelům.
Nakonec návrh pokynů vytváří nový „měkký“ bezpečný přístav pro dohody, které harmonizují chování prostřednictvím souboru standardních postupů (např. nahrazování neudržitelných produktů a procesů udržitelnými, harmonizace obalových materiálů nebo respektování podmínek, které se snaží zlepšit kvalitu zvířat. welfare), ale pouze pokud dodržují následující podmínky:
- postup pro vývoj standardu je otevřený a transparentní;
- třetí strany nejsou povinny standard dodržovat;
- účastníci by měli mít možnost jednostranně přijmout vyšší standard;
- strany by si neměly vyměňovat zbytečné obchodně citlivé informace;
- společnosti, které se nezúčastnily počátečního postupu, mají otevřený přístup k normě;
- norma nevede k výraznému zvýšení ceny nebo omezení výběru; a
- měl by být zaveden monitorovací systém, který zajistí soulad s normou.
Nesplnění jedné nebo více z těchto podmínek nevytváří domněnku nezákonnosti, ale spíše ponechává ujednání otevřené posouzení na základě standardních zásad práva hospodářské soutěže.
Závěrečné poznámky
Zde zůstává značný prostor pro diskusi, zejména pokud jde o omezení relevantních výhod na trh ovlivněný omezením. Existuje také řada otazníků nad podrobnostmi o tom, jak a zda mohou společnosti doložit tvrzení o okrajových případech.
Tato diskuse bude pokračovat, ale návrhy pokynů v této oblasti pokročily více, než mnozí očekávali. Konzultace Komise o návrhu pokračují, přičemž lhůta pro předložení je 26. dubna. Mezitím Úřad pro hospodářskou soutěž a trhy Spojeného království (stejně jako mnoho národních agentur pro hospodářskou soutěž v Evropské unii) právě zveřejnil radu vládě ohledně způsobů, jak prosazovat cíle udržitelnosti ve Spojeném království, o kterých budeme v příštích dnech samostatně diskutovat. 5
1 Zásady hospodářské soutěže na podporu Zelené dohody, hlavní projev výkonné viceprezidentky Vestagerové na 25. soutěži IBA konference dne 10. září 2021, kterou pronesla Inge Bernaerts, ředitelka GŘ pro hospodářskou soutěž.
2 Směrnice objasňují, že udržitelnost pokrývá širší rozsah než environmentální aspekty a odkazuje na „schopnost společnosti spotřebovávat a využívat dnes dostupné zdroje, aniž by byla ohrožena schopnost budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby.“ Zachycuje tedy nejen aktivity, které se zabývají změnou klimatu, ale také ty, které se týkají odstraňování znečištění, omezování využívání přírodních zdrojů, lidských práv a dobrých životních podmínek zvířat (bod 543). Toto širší pojetí udržitelnosti je v souladu s Agendou 2030 pro udržitelný rozvoj přijatou členskými státy OSN v roce 2015
3 Autoriteit Consument & Markt Guidelines on Sustainability Agreements ze dne 26. ledna 2021, odstavec 18. Viz například věc C-309/99 (Wouters/Nederlands Orde van Advocaten), věc C-519/04 (Meca Medina), věc C-1/12 (OTOC) a případ C-136/12 (CNG).
4 Nedávné oznámení nizozemského ACM poskytuje některé užitečné analýzy v této oblasti.
1. Jako neslučitelné s vnitřním trhem jsou zakázány: všechny dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které mohou ovlivnit obchod mezi členskými státy a jejichž cílem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže. v rámci vnitřního trhu, a zejména ty, které:
a) přímo nebo nepřímo určovat nákupní nebo prodejní ceny nebo jakékoli jiné obchodní podmínky;
b) omezovat nebo kontrolovat výrobu, trhy, technický rozvoj nebo investice;
c) sdílet trhy nebo zdroje dodávek;
d) uplatňovat nepodobné podmínky na rovnocenné transakce s jinými obchodními stranami, čímž je znevýhodňuje v hospodářské soutěži;
e) podmínit uzavírání smluv tím, že ostatní strany přijmou dodatečné závazky, které svou povahou nebo obchodními zvyklostmi nesouvisejí s předmětem takových smluv.
2. Jakékoli dohody nebo rozhodnutí zakázané podle tohoto článku jsou automaticky neplatné.
3. Ustanovení odstavce 1 však mohou být prohlášena za nepoužitelná v případě:
— jakékoli dohody nebo kategorie dohod mezi podniky,
— jakékoli rozhodnutí nebo kategorie rozhodnutí sdružení podniků,
— jakékoli jednání ve vzájemné shodě nebo kategorie jednání ve vzájemné shodě,
který přispívá ke zlepšení výroby nebo distribuce zboží nebo k podpoře technického nebo hospodářského pokroku, přičemž spotřebitelům umožňuje spravedlivý podíl na výsledném prospěchu, a který ne:
a) uložit dotčeným podnikům omezení, která nejsou nezbytná pro dosažení těchto cílů;
b) poskytnout takovým podnikům možnost vyloučit hospodářskou soutěž ve vztahu k podstatné části dotčených výrobků.
Článek 102
(bývalý článek 82 Smlouvy o ES)
Jakékoli zneužití dominantního postavení na vnitřním trhu nebo na jeho podstatné části jedním nebo více podniky je zakázáno jako neslučitelné s vnitřním trhem, pokud může ovlivnit obchod mezi členskými státy.
Takové zneužívání může spočívat zejména v:
a) přímo nebo nepřímo nařizuje nepřiměřené nákupní nebo prodejní ceny nebo jiné nepřiměřené obchodní podmínky;
b) omezování výroby, trhů nebo technického rozvoje na úkor spotřebitelů;
c) uplatňování odlišných podmínek na rovnocenné transakce s jinými obchodními stranami, čímž je staví do konkurenční nevýhody;
d) podmínit uzavírání smluv přijetím dodatečných závazků druhými stranami, které svou povahou nebo obchodními zvyklostmi nesouvisejí s předmětem takových smluv.
Článek 103
(bývalý článek 83 Smlouvy o ES)
1. Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem stanoví vhodná nařízení nebo směrnice k provedení zásad uvedených v článcích 101 a 102.
2. Nařízení nebo směrnice uvedené v odstavci 1 jsou navrženy zejména:
a) zajistit dodržování zákazů stanovených v čl. 101 odst. 1 a v článku 102 stanovením pokut a penále;
b) stanovit prováděcí pravidla k čl. 101 odst. 3 s přihlédnutím k potřebě zajistit účinný dohled na jedné straně a na straně druhé co nejvíce zjednodušit správu;
c) v případě potřeby vymezit oblast působnosti ustanovení článků 101 a 102 v různých hospodářských odvětvích;
d) vymezit příslušné funkce Komise a Soudního dvora Evropské unie při uplatňování ustanovení tohoto odstavce;
e) určit vztah mezi vnitrostátními právními předpisy a ustanoveními obsaženými v tomto oddílu nebo přijatými podle tohoto článku.
Článek 104
(bývalý článek 84 Smlouvy o ES)
Do doby, než vstoupí v platnost ustanovení přijatá podle článku 103, budou orgány členských států rozhodovat o přípustnosti dohod, rozhodnutí a jednání ve vzájemné shodě a o zneužívání dominantního postavení na vnitřním trhu v souladu s právem jejich země. zemi a s ustanoveními článku 101, zejména odstavce 3, a článku 102.
Článek 105
(bývalý článek 85 Smlouvy o ES)
1. Aniž je dotčen článek 104, Komise zajistí uplatňování zásad stanovených v článcích 101 a 102. Na žádost členského státu nebo z vlastního podnětu a ve spolupráci s příslušnými orgány v členských státech, které Komise mu poskytne pomoc, prošetří případy podezření na porušení těchto zásad. Pokud zjistí, že došlo k porušení, navrhne vhodná opatření k jeho ukončení.
2. Není-li porušování ukončeno, zaznamená Komise toto porušení zásad v odůvodněném rozhodnutí. Komise může své rozhodnutí zveřejnit a zmocnit členské státy, aby přijaly opatření, jejichž podmínky a podrobnosti stanoví, potřebná k nápravě situace.
3. Komise může přijmout nařízení týkající se kategorií dohod, pro které Rada přijala nařízení nebo směrnici podle čl. 103 odst. 2 písm. b).
Článek 106
(bývalý článek 86 Smlouvy o ES)
1. V případě veřejných podniků a podniků, kterým členské státy udělují zvláštní nebo výlučná práva, členské státy nepřijmou ani neponechají v platnosti žádná opatření, která jsou v rozporu s pravidly obsaženými ve Smlouvách, zejména s pravidly stanovenými v článku 18. a články 101 až 109.
2. Podniky pověřené poskytováním služeb obecného hospodářského zájmu nebo mající povahu monopolu vytvářejícího příjmy podléhají pravidlům obsaženým ve Smlouvách, zejména pravidlům hospodářské soutěže, pokud se uplatňují pravidla nebrání právně ani fakticky plnění konkrétních úkolů, které jim byly svěřeny. Rozvoj obchodu nesmí být ovlivněn v takové míře, která by byla v rozporu se zájmy Unie.
3. Komise zajistí uplatňování ustanovení tohoto článku a v případě potřeby vydá členským státům vhodné směrnice nebo rozhodnutí.
